čtvrtek 28.duben

Sponečková

středa 27.duben

Paci,paci,pacičky... Všude a pořád.:-)Včera měla Aduška 11 měsíců. Měří 74cm a váha je neurčitá.:-)

A druhej šikula je Domíšek,na gymnázium je přijatej!

úterý 26.duben

Takto byli kluci včera úspěšní. A to už toho plno snědli, než jsem stihla vytáhnout foťák.:-)))

A snad bude Domiš dnes zase úspěšnej,potí se na přijímačkách.:-)

pondělí 25.duben

Hody,hody,doproovody.... hned po ránu,ještě jsme byly s Adélkou v pyžamu.Ale kluci se už nemohli dočkat.Páťa včera celý den trénoval básničku.

Hody,hody apovody,dejte vejce malovaný, že nedate malovaný, dejte se bilý,epička se iný.:-))

neděle 24.duben

Vajíčka.Letos nebarvená,ozdobená jen košilkou.

sobota 23.duben

Fotka pro tetu Jarku. Adélce to v šatkách po Nikolce sekne.:-)

pátek 22.duben

Vajíčko od Patrička.

čtvrtek 21.duben

Pomalinku začínám krášlit zahrádku.

středa 20.duben

Domiš a jeho kámoši nachytali žabky a chudinky duznili v kbelíku.Prý ověřují teoretické poznatky o stavbě těla v praxi.:-)

úterý 19.duben

Po včerejší (poslední) rehabilitaci je mi trochu líp.Tak jsem si zašla cvaknout pár kytiček na zahrádku.

pondělí 18.duben

Venku je krásně,tak se Adélka seznamuje s trávníkem.:-)

neděle 17.duben

Naše chudobná příprava na Velikonoce.Je mi stále mizerně,takže na nic nemám ani náladu. V těch světlých chvilkách jsme aspoň stihli zasadit obilíčko.

sobota 16.duben

Ke kapslím jsme dostali i stylové hrníčky.

pátek 15.duben

Pořádně jsme se zásobili.:-)

čtvrtek 14.duben

Příprava na Dolce gusto party. Jen tedy nevím,jestli se do tý doby moje záda umoudří. Spíš asi ne.:-(

středa 13.duben

I na záchodě už to okukuje shora.:-)

úterý 12.duben

Můj medvídek s Domišem. Chystají se ven.

pondělí 11.duben

Adélka se dnes popré postavila u gauče a od té doby to trénuje pořád a všude.





Malá kramářka. Už se chystá na Velikonoce.

Chvilkami je mi líp,

tak jsem už i občas vzala foťák do ruky.


středa 6.duben


Takhle mi manžel vylepšil vrbu.

Tak že by konečně už?

Mám za sebou týden v nemocnici na kapačkách. Rtg ani emg nic zásadního neprokázaly,takže mě pustili ve čtvrtek 24.3. domů. Téměř ve stejných bolestech jako mě manžel vezl tam, si mě přivezl i zpátky. Přetrpěla jsem víkend a v pondělí jela trpět na rehabilitaci a pak k neurologovi. Zesílil léčbu,ale na zázrak jsem čekala marně. Byla jsem ochotná zkusit všechno,takže ve čtvrtek mě švagr odvezl k paní,která dělá Dornovu metodu.Údajně nebolestivý zásah,který vám srovná páteř.
Bolelo to jako čert,ale vydržet se dá hodně. 4 ze 7 obratlů krčních byly prý vyskočené + 2 hrudní.Menší úleva na cestě domů mi dala zase kousek optimismu.

Noc strašná, na záda bolavá od baněk se nedalo lehnout. Ráno jsem myslela,že to je moje poslední hodinka. Ale už odpoledne začala bolest mírně polevovat. A dnes,přestože ujdu jen pár metrů po bytě,to vypadá,že střílení do ruky už není takové a dokonce i krk tolik nezlobí.Začínám věřit tomu,že tak za měsíc dva :-) budu zase fit. Ne ne,doufám,že to bude dřív,ale opravdu to léčení jde strašně pomalu. Ale hlavní je,že konečně jde.Už druhou noc jsem byla bez tabletek od bolesti a to je dobrý znamení.

Na foťák zatím pořád nálada není,ale i to časem přijde.Už tomu věřím!